Posvátná hora křováků – dotkněme se hvězd
„Dobré ráno dobrý den to je ale hezký den, dobré ráno dobrý den to se dneska pomějem“ J
Tradiční ranní rituál nastává… z pelíšků se na mne pomalu neochotně soukají packy i otlačené pusinky od polštáře. Ozývá se mrmlání a bručení. „To už je ráno?? A mě se ještě nechce“…“Vstávejte holoto! Večer paříte při vínku a ráno se vám nechce“. J J Musel jsem trošku přitvrdit. Umýt, vyspršit v zázemí kempu, uprostřed pouště, nasnídat a jedééééém.
Dnes nás čeká přejezd pouště Namib napříč a chceme dojet až pod posvátnou horu křováků Spitzkoppe. Kde konečně budeme spát pod hvězdami.
Když se řekne ať se práší za kočárem, tak tady to opravdu říkat nemusíte. Milan jí mydlí svých 80 po rovné prašné cestě nádhernou tichou pustinou Namibijské pouště a za námi oblaka prachu, že se ani nemusíš dívat do zrcátek. Má to i své výhody. Na desítky kilometrů vidíš protijedoucího. Oběd uděláme někde na cestě. Dá se tu i jakž takž vařit za jízdy tak jdu něco uklohnit, ať se nezdržujeme.
Zdlábnout českou kuchyni někde mezi dunou a pískem a prásknem do kočáru.
Přehoupneme ještě pár horizontů aaaa „už jí vidíííím !!“ blížíme se k mystickému posvátnému místu SPITCKOPE. Africký Materhorn.
Říká se když Bůh tvořil svět, dal si s Namibí velmi záležet. A že se mu to povedlo, to je bezesporu.
Oblast Damarland jejíž součástí je 1754 m vysoká dominanta Spitzkope. Její vrchol převyšuje ostatní kopce o téměř 700 m. Ne nadarmo jí Němci, kteří zde od roku 1884 až do roku 1947 měli svou kolonii pojmenovali Špičatý dom.
Toto je na naší cestě jedno z mála míst, kde „chceme“ spát pod hvězdami. Odpoledne jsme přijeli přímo pod horu, našli místo pro za-kempování . Vyndáváme sedačky, stolky k ohništi, Milan koupil dřevo již před několik dny než jsme vjeli do písku. Večer bude opékačka. „hurááá“
Rozpačitě koukáme na Japončíky, kteří překotně za pár minut nafotili „Namibijskou krasavici“ v tom největším vedru a musí honem zpět 140 km na hotel. „proboha ! Vždyť o to nejnádhernější přijdete!“
Slunce se pomalu schová za masiv, praská oheň a Radek vytáhl naší kytaru a trempské písničky se něžně nesou pod přírodním amfiteátrem.
Vzal jsem si přece jenom svůj cestovní stan. Tohle místo si fakt s maminou nechceme nechat ujít. Stojí za to popojít, vylézt na blízkou skálu, nechat se unášet se západem slunce, vnímat šimrání obrovské energie tohoto místa a pak poslouchat ticho, vidět tmu a sáhnout si na hvězdy…“husí kůže až na zádech“ J To je místo kam se opravdu rád vracím…. Díky že tě máme „BydlíkuJ“
Tak nalodit, natočit motory a vzhůru největšímu meteoritu na světě J J, ale to zas až příště .-)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Spitzkoppe s námi můžete navštívit v zájezdech: