Delta řeky Okavango

Jedeme zájezd „K Viktoriiným vodopádům“. Už jsme navštívili Viktoriiny vodopády ze zambijské i zimbabwské strany, svezli se na lodi při západu slunce na řece Zambezi, měli možnost navštívit Muzeum Davida Livingstona a projeli si jeepem NP Chobe.

 Jsme stále ještě v Botswaně a přichází na řadu program, na který se velmi těším – výlet k deltě řeky Okavanga. Delta řeky Okavango představuje unikátní ekosystém, neboť řeka zde mizí v poušti Kalahari, kde se rozvětvuje do nesčetných ramen a kanálů. Tento výlet zprostředkováváme přes místní agenturu, která tímto způsobem zaměstnává obyvatele jedné vesnice, kteří se již po několik generací živí vozením turistů na kánoích.

 Ráno začíná klasicky v hotelbusu, kdy nám řidiči připraví snídani. Potom odcházíme na recepci kempu Audi, kde nás nabírají dva terénní vozy. Za jedním je přívěs s jídlem. Jedeme asi hodinu a půl. Už samotná cesta je dobrodružstvím. Nejdříve se jede po běžné cestě, ovšem když se blížíme k cíli, je to jako na pouťové atrakci. J Místní obyvatelé to ale projedou bez mrknutí oka. Při přejezdu máme možnost vidět zvířátka, jako jsou krávy, kozy a oslíci.

 Přijíždíme k řece a čekáme, až průvodci naloží náklad na kánoe, kterým se říká mokoro. Posléze se nám celý tým představí, vysvětlí pravidla a můžeme nasedat. Na loďce jedeme dvě a průvodce, který kormidluje. Plujeme zhruba hodinu a půl. Cesta na mokoru je opravdu úžasná a maximálně si ji užíváme. Sluníčko svítí a kolem nás rostou nádherné lekníny. Po chvíli mě průvodce upozorňuje, ať se podívám dopředu na břeh. Kouknu se a nemůžu uvěřit svým očím. Dva sloni, každý na jiném břehu!

 Po příjezdu vyndávají místní obyvatelé náklad z lodí. Vše nanosí do buše, kde nám postaví tábor. Spíme ve stanech na matracích, na kterých jsme seděli na loďce. Musím uznat, že byli opravdu sehraní a vše bylo hotové během chvíle. Potom nám připravili oběd. Měli jsme kuře, bramborový salát a zeleninu. Máme i dostatek vody, kávy a čaje. Kdo z nás chtěl, mohl se jít koupat do Okavanga. Samozřejmě jen do určité části, kde je to bezpečné. Jeden z průvodců se šel koupat také a vyrobil nám náhrdelníky z leknínů.

 V pět hodin večer jsme vyrazili do buše. Nejkrásnějším zážitkem z tohoto večera pro mě byla žirafa. Šli jsme k ní opravdu blízko. Stála tam sama a nechala se v klidu fotografovat. Tiše jsme stáli a pozorovali, když kolem nás procházel slon. Vzrušením jsme tajili dech. Byl to neopakovatelný okamžik, pro který jsem si do Afriky jela. Do tábora jsme se vrátili kolem sedmé. K večeři jsme měli hovězí maso se zeleninou a rýži. Jako dezert bylo ovoce guava s vanilkovým přelivem. Po večeři jsme si sedli kolem ohně a místní obyvatelé nám předvedli svůj zpěv a tanec. Byla to legrace. Pak jsme si i my zazpívali naše české písně.

 Druhý den ráno jsme po snídani vyrazili v šest hodin do buše. Měli jsme opět štěstí na zvířata. Viděli jsme stáda zeber, žirafy, pakoně, antilopy, pelikány, ledňáčky, buvoly, hrochy… Byla to pastva pro oči. Když jsme se v půl desáté vrátili do tábora, byl brunch – fazole, vajíčko, klobásky, zelenina. Po obědě byla siesta. Pak se začal balit tábor. Nazpátek jsme jeli opět na mokoru a pak jeepem.

 Musím říct, že výlet na Okavango patří k mým nejsilnějším zážitkům vůbec a určitě stojí za to prožít jej na vlastní kůži.